Hlávkův most, který nahradil předchozí dřevěný, byl stavěn ve dvou etapách, v rozmezí let 1909 – 1912, jako důležitá komunikace především k Ústředním jatkám v Holešovicích. Nový most, široký i s chodníky 16,80 m a dlouhý celkem 297,4 m, překlenoval dvě vltavská ramena a ostrov Štvanici. Kratší část mostu z Těšnova na zmíněný ostrov byla postavena, dle návrhu ing. Jiřího Soukupa, z oceli. Architektonicky na této části mostu spolupracoval Mečislav Petrů. Druhá, delší část mostu, částečně nad ostrovem Štvanicí a nad řekou, byla z betonu. Tento úsek mostu byl navržen ing. Františkem Menclem a arch. Pavlem Janákem. Konstrukčně rozdílné části byly výsledkem kompromisu mezi zastánci mostní konstrukce ocelové a vyznavačů moderních konstrukcí betonových. Zatěžkávací zkouška mostu se uskutečnila ve dnech 3. a 6. února 1912.

Velká pozornost byla věnovaná výtvarné výzdobě nového mostu. Nad zhlavím ostrovních pilířů jsou 2,65 m vysoké reliéfy, jejímiž autory byli žáci Josefa Václava Myslbeka, na straně po vodě sochař Bohumil Kafka a protilehlé Ladislav Kofránek. Medailony zavěšené v cípech hlavní klenby představují dvanáct portrétů tehdejších radničních představitelů, kteří měli co do činění se stavbou mostu. Jejich autory jsou sochaři Otto Gutfreund a Josef Mařatka. Výtvarnou dominantou jsou však velkorozměrné plastiky sochaře Jana Štursy, nazvané „Práce“ a „Humanita“ a umístěné na začátku mostu na holešovické straně.

V letech 1958-1962 byl most rozšířen na dvojnásobek, tak aby vyhovoval plánované trase magistrály. Bohužel při tom některá výše uvedená výtvarná díla zůstala skryta zrakům mezi oběma díly mostu. Při té příležitosti byla ocelová část mostní konstrukce, mezi ostrovem Štvanice a Tišnovem, nahrazena konstrukcí ze železobetonu. Funkce tramvajové dopravy zůstala zachovaná. Most je po celou dobu své existence pojmenován po českém architektovi a velkém mecenáši Josefu Hlávkovi (1831-1908).

Zdroj: virtuální praha.eu