Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barrandovský most

Barrandovský most spojuje tzv. Jižní spojku s ulicí K Barrandovu

V roce 1978 byla na branickém a barrandovském břehu Vltavy zahájena stavba mostu a napojujících vozovek jako součást středního okruhu komunikačního systému Prahy v jeho jižní části. Vzrůstající doprava v této oblasti byla zdůrazněna rekreačním charakterem této příměstské oblasti. Ten vyvolal podstatné zvýšení dopravy silniční, jenž si vynutilo budování čtyřproudých silničních komunikací na obou březích Vltavy. Zároveň chyběl most v prostoru Podolí, Hlubočep, Braníku a Chuchle.

Barrandovský most představuje případ přemostění, kdy se konstrukce zcela podřizuje požadavkům komunikace, kterou přes terénní nerovnost převádí. Mimořádně směrově obtížný úkol návrhu dvojice dopravních uzlů, navazujících na obě pobřežní výpadovky ve spojitosti s řešením směru a trasy mostu, vyřešil nejlépe návrh inženýrů Jiřího Hejnice, Pavla Tripla a architekta Karla Filsaka.

Výsledný dopravní systém má ve srovnání s dřívějšími studiemi podstatně nižší rozsah mostních konstrukcí, avšak za cenu jejich nepravidelného tvaru, křížícího tok Vltavy ve výši 15 metrů nad hladinou a v délce 200 metrů šikmo pod úhlem 530. Most se svými dvěma pásy širokými 20 metrů (tedy celkem osm jízdních pruhů) a dvěma chodníky řadí k nejširším mostům v České republice (některé prameny uvádí, že je opravdu nejširším mostem v ČR). Je z předpjatého betonu, šest polí má měnící se šířku od 35 do 72 metrů. Pilíře, společné pro obě poloviny mostu, se sestávají ze tří na sebe postavených železobetonových hranolů, které se směrem vzhůru zvětšují.

Barrandovský most, jehož jedna polovina byla otevřena v roce 1883, byl včetně směrových nájezdů dobudován v roce 1988. Most byl pojmenován po Antonínu Zápotockém, někdejším prezidentovi Československé republiky, přejmenování na Barrandovský most schválila 24. ledna 1990 rada Národního výboru hlavního města Prahy.

Informace o pražských mostech přes Vltavu přepisujeme s laskavým svolením paní Martiny Slánské. Děkujeme.

Zdroj: http://www.prahainfo.cz/encyklopedie

Naprosto nepostradatelnou dopravní stavbou pro Prahu je Barrandovský most, nedílná součást rychlostní komunikace tzv. Jižní spojky, propojující dálnice D1 Praha – Brno a D5 Praha – Plzeň. Je nejrozsáhlejší mostní stavbou v Praze a jeho technické parametry jsou úctyhodné. Spolu s předmostími zabírá plochu 33 000 m2 . Jeho šířka je proměnná a dosahuje místy až 50 m. Celková délka mostu, včetně úseku nad opěrami, je 350,66 m. Na společných pilířích spočívají dvě samostatné nosné konstrukce, vždy o čtyřech dopravních pruzích, včetně chodníku pro pěší. Nájezdové rampy jsou vlastně samostatnými mostními objekty.

Vedoucím projektantem byl ing. Jiří Hejnic, hlavním inženýrem ing. Pavel Tripal, autory architektonického řešení ing. arch. Karek Filsak a ing. akad. arch. Karel Filsak ml. Barrandovský most překračuje tok Vltavy šikmo zhruba ve výšce patnácti metrů nad její normální hladinou. Je citlivě zasazený do krajiny, přestože ta je na obou březích výrazně odlišná. Zatímco branické předpolí je svým charakterem převážně horizontální, na smíchovské straně je Vltava bezprostředně atakována břehem barrandovského masivu. Konečná podoba mostu je až třináctou navrhovanou variantou.

Práce na přemostění byly zahájeny v květnu 1978. První část byla zprovozněna 20. září 1983, pouze pro automobilový provoz. Slavnostní otevření celého mostu, již i pro pěší, včetně nájezdových ramp, se odehrálo 3. listopadu 1988. Most, který výrazně ulehčil dopravně přetíženému centru města, byl pojmenován po Antonínu Zápotockém (1884-1957), někdejšímu prezidentovi ČSR. Po změně politických poměrů byl most přes Vltavu přejmenován na Barrandovský. Radou NVP bylo schváleno 4. ledna 1990.

Výtvarnou podobu mostu dotváří monumentální betonová plastika Rovnováha od Josefa Klimeše. Svým tvarem připomíná široce rozevřené písmeno „U“. Její výška od soklu je 6 m, šířka 14 m.

Zdroj: praha virtualni.eu